Modlitba pro město?
Ludmila Musilová
0.00
x2331
Možná jste se již dočetli, že v pátek 23. října v 19.30 jste opět zváni do kostela u zámku na dobříšskou MODLITBU PRO MĚSTO. Málokdo ale tuší, jak taková akce vlastně vypadá....
Je to nějaký druh mše nebo schůze zastupitelstva? Co když nevěřím v Boha? Vyžaduje to moji aktivní účast? Budu muset něco dělat nebo něco říkat nahlas? Abyste se nebáli přijít, zkusím vám popsat svůj zážitek z Modlitby pro město konané v dubnu tohoto roku.
Modlitba začínala v 8 večer, venku bylo tehdy opravdu nevlídně větrno a mokro, takže se každému ulevilo, když mohl vklouznout kostelními vraty do sucha.
V kostele to vypadalo trochu jinak než obvykle. Příjemné ticho a skoro tma, jen vpředu u oltáře svítila jedna lampa. Uprostřed kostela mezi lavicemi byla váza s rozkvetlým zlatým deštěm, ošatka s kameny a ještě několik předmětů. Několik lidí sedělo v předních i zadních lavicích, jak kdo chtěl. Jindy studené kostelní zdi nabídly tentokrát vlídné místo k zamyšlení a odpočinutí, nebo možná spíše „spočinutí".
Přivítal nás katolický farář Michal Němeček - nenápadný mladý muž v civilním oblečení - se slovy, že celý program Modlitby pro město je pro každého svobodný, že každý se může zúčastnit jen toho, co ho osloví či zaujme. Poté farář evangelické církve Samuel Hejzlar vyslovil úvodní modlitbu: děkoval Bohu za naše město a za nás všechny, kdo v něm žijeme.
V první části nám pak Michal Němeček nabídl možnost vzít si připravenou jarní snítku jako symbol života a položit ji na velké rozprostřené bílé plátno spolu s několika semínky - jako výraz poděkování a také prosby za život. Skupina mladých lidí (kostelní sbor) při tom začala zpívat jednoduchou netradiční píseň, někteří lidé se postupně přidali. Píseň byla krátká a stále se opakovala, její melodií se člověk mohl nechat nést a v této tiché chvíli uvolněně rozvažovat. Čas v tu chvíli netlačí, nemusí se nikam spěchat. V další části si lidé mohou vzít papírek a tužku a napsat svůj dík či prosbu, nebo prostě cokoli, co chceme říct Bohu, případně také použít oblázky a větvičky a vše opět pokládat na plátno. Někteří lidé využívají této nabídky a přicházejí se složenými papírky k plátnu, jiní sedí po celou dobu na místě, písně střídají ticho.
Nakonec si každý, kdo chce, může zapálit svoji svíčku a položit ji na plátno, již bohatě ozdobené dalšími symboly. Kostel se prozáří blikajícími světélky, následuje společná prosba za město Dobříš - za požehnání, ochranu, bezpečnost, za jeho obyvatele, zvlášť za lidi žijící v moci zla. Na závěr se můžeme připojit k modlitbě Otče náš a oba faráři nám ještě požehnají.
Myslím, že taková Modlitba pro město by mohla vpravdě spojovat dobříšáky „dobré vůle". A určitě může nabídnout příležitost pro zastavení a zamyšlení.
Jitka Urbanová
