Zrnko rýže
Ludmila Musilová
0.00
x96
Slovo k Velikonocům (Dobříšské listy)
Před mnoha lety (byl jsem ještě dítětem) jsem narazil na tento příběh z Indie. Oslovil mě nesmírně, natolik, že se mi později víckrát připomínal. A hlavně se mi opakovaně potvrdilo, že se pointa příběhu uskutečňuje i v mém životě.
Jistý starý žebrák bydlel v osamělé chatrči daleko za vesnicí. Každé ráno se sebral a obcházel všecka stavení ve vsi, aby si opatřil něco k snědku. Jednoho dne se rozkřiklo, že tamtudy projede místní knížepán. Hned se vytvořily zástupy lidí stojících po obou stranách cesty: a každý doufal, že se právě u něj zastaví kočár s knížetem, který jistě štědře obdaří. A skutečně - najednou je vidět nablýskaný kočár, který se zastaví právě u starého žebráka. Žebrák si pomyslil: „To mám štěstí, hned ho poprosím, aby mne obdaroval" - a s dychtivostí bez bázně spěšně přistoupil k kočáru. Ale dříve než mohl vyslovit svou prosbu, rozhrnula se záclonka, prázdná ruka se k němu natáhla - a hlas zaprosil: „Dobrý muži, jestlipak bys mi něco daroval?" Překvapený stařec sáhl do své mošničky, vybral jedno zrnko vyžebrané rýže a dal ho do té natažené ruky. Kočár se hned nato rozjel a zmizel v oslepující záři zapadajícího slunce. Otřesený žebráček si říká: „To mi nejde do hlavy, že sám kníže může také něco potřebovat!" Došel do své chatrče, rozdělal oheň, aby si uvařil ten zbytek vyprošené rýže. Vysypal obsah své mošničky na rozvrzaný stůl - a hle! Mezi zrnky rýže se lesklo jedno zrnko z ryzího zlata! Až ho z toho rozbolela hlava... Teprve po chvilce si povzdechl: „Že já jsem mu nedal víc!"
Neměli jsme podobnou zkušenost i my? Darovali jsme někomu jedno zrnko (času, hmotných prostředků...) a záhy jsme zjistili, že jsme dostali zrnko zlata, tj. že jsme byli my sami obohaceni... třeba mnohem víc (např. průzračnou a hlubokou radostí z darování, vděčností či přátelstvím obdarovaného, pocitem štěstí, že jsme mohli někomu pomoct). Možná to bylo právě ve chvílích, kdy jsme toužebně očekávali, že něco dostaneme, že přece máme právo „dostat víc" - a místo toho se „objevila natažená prázdná ruka".
Odvahu dávat a... velkou radost ze zlatých zrnek rýže vám přeje
P. Angelo