Rozvažovala o tom
Ludmila Musilová
0.00
x197
Z promluvy papeže Františka 1. ledna 2022
Celý text na www.cirkev.cz
Pastýři nalezli "Marii, Josefa a dítě ležící v jeslích" (Lk 2,16). Jesle jsou radostným znamením pro nás: Ježíš, narozený jako malý a chudý, se dotýká našich srdcí a probouzí v nás lásku, a nikoli bázeň. Jesle předjímají, že se pro nás stane pokrmem. A jeho chudoba je dobrou zprávou pro všechny, zejména pro ty, kdo jsou na okraji, pro zavržené, pro ty, s nimiž se ve světě nepočítá. Bůh přichází právě takto, žádné vyhrazené přednostní pruhy, dokonce ani kolébka! ...
Ale pro Marii, Svatou Matku Boží, tomu tak nebylo. Musela snášet "pohoršení jeslí". Dávno před pastýři jí anděl pověděl slavnostní slova o Davidově trůnu: "Počneš a porodíš syna.. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida " (Lk 1,31-32). A nyní ho musí položit do jeslí pro zvířata. Jak si představit zároveň královský trůn a chudé jesle? ... Maria nedává průchod svému zklamání, ale mlčí. Zvolila si jiný přístup než hořekování: Maria "to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom" (Lk 2,19).
Pastýři plni úžasu vyprávějí, co viděli, mluví o andělovi, který se zjevil uprostřed noci - a lidí se zmocňuje údiv. Naopak Maria: Rozvažuje o tom, co se stalo, a uchovává to ve svém srdci. To jsou dva různé postoje, s nimiž se setkáváme také sami u sebe. Vyprávění a údiv pastýřů připomíná počátky naší víry. V tu chvíli se všechno jeví jako snadné a jednoduché, rozradostňuje nás novost Boha, který vstupuje do našeho života a vnáší do všech jeho aspektů atmosféru úžasu. Mariin rozjímavý postoj je oproti tomu výrazem už zralé, dospělé víry. Je to víra, která se stala plodnou. Duchovní plodnost totiž prochází zkouškami. Z poklidného Nazaretu a velkolepých příslibů, které dostala od anděla, se nyní Maria přemisťuje do temné betlémské stáje. Ale právě tam dává světu Boha. A zatímco jiní by tváří v tvář pohoršení jeslí propadli sklíčenosti, ona nikoli: v rozvažování uchovává.
Učme se tomuto postoji od Matky Boží. Také nám se totiž stává, že musíme snášet jakýsi "pohoršení jeslí". Doufáme, že všechno dobře půjde, a náhle - jako blesk z čistého nebe - přichází nečekaný problém. A dochází k bolestnému střetu mezi očekáváním a realitou. Stává se to rovněž ve víře, když se ocitáme v obtížné situaci a radost z evangelia je vystavena zkoušce. Dnes nás však Matka Boží ukazuje, že je to nezbytné, že je to úzká cesta vedoucí k cíli, kříž, bez něhož nevstaneme z mrtvých. Je to jako bolestný porod, který rodí zralejší víru.
Jak překonat tento rozpor mezi ideálem a realitou? Tak, jak to udělala Maria:
Maria neodmítá to, co se děje. Všechno, co viděla a slyšela, uchovává ve svém srdci. Krásné věci, to, co slyšela od anděla a od pastýřů. Ale také další věci, které je těžké přijmout: nebezpečí, kterému byla vystavena kvůli těhotenství před svatbou, a nyní osamělá ve stáji, kde porodila.
Maria si nevybírá to, co je pohodlné, ale přijímá skutečnost takovou, jaká je. Uchovává vše ve svém srdci a rozvažuje o tom.
A tak dospívá k pochopení plného významu, k Boží perspektivě. Chápe, že sláva Nejvyššího prochází pokorou; přijímá plán spásy, kvůli němuž musel Bůh spočinout v jeslích. Vidí křehké Dítě a vítá podivuhodné prolínání velikosti a malosti. Maria takto uchovává - v rozjímání.
Je to pohled, s nímž matky přijímají situaci svých dětí. Je to konkrétní pohled, který nepropadá sklíčenosti, který se nenechává ochromit problémy, ale zasazuje je do širšího horizontu. A Maria takto jedná - po celou dobu, až ke Kalvárii.
Matky takto jednají: vyhlížejí za bolest a problémy a nalézají širší perspektivu, perspektivu péče a lásky, která dává znovu vyklíčit naději. Dokáží překonat překážky a konflikty, umějí přinášet pokoj. Tak se jim daří proměnit nepřízeň osudu v příležitost k přerodu a růstu.
Nový rok začíná ve znamení Svaté Matky Boží, ve znamení Matky. Mateřský pohled je cestou ke znovuzrození a růstu. Matky a ženy se nedívají na svět s tím, jak ho využít, ale aby měl život. Hledí na něj srdcem a daří se jim držet pohromadě sny a konkrétnost a vyhýbat se aseptickému pragmatismu a abstraktnosti. Církev je matka - je matka v tomto smyslu, církev je žena - je žena v tomto smyslu.
Matky dávají život a ženy chrání svět. Snažme se všichni podporovat matky a chránit ženy. Ubližovat ženě znamená urážet Boha, který si vzal své lidství z ženy, nikoli z anděla. Nikoli přímo, ale z ženy. Tak jako v ženě, kterou je církev, má původ lidskost jeho dětí.
Na začátku nového roku se svěřme ochraně této ženy, Svaté Matky Boží, jež je naší matkou. Kéž nám pomáhá střežit a rozjímat o všem, beze strachu ze zkoušek, v radostné jistotě, že Pán je věrný a ví, jak proměnit kříže ve vzkříšení.