(Ne)obyčejné setkání
Ludmila Musilová
0.00
x223
Slovo k evangeliu 4. neděle adventní (Angelo Scarano)
Obyčejné setkání dvou obyčejných žen? Ano i ne! Ano, protože se toto setkání odehrává "obyčejně", na prostém místě (v domě někde na horách), ne v chrámu (anebo aspoň v synagóze). A že to byly dvě obyčejné ženy, o tom není pochyb - Maria patřila k chudým, Alžběta byla už pokročilého věku. A přesto... a přesto. Bůh sestupuje... do obyčejnosti, sklání se k všednosti... A proto ten jásot, proto ten "hlas prostoupený radostí" ("jak jsem si zasloužila... hle, dítě se živě a radostně pohnulo"). Bůh sestupuje k člověku, a tak se šeď stává jasem, spektrem duhových barev. A člověk tančí.
Pokud je pravdou, že tyto dvě ženy jsou obyčejné...
... tak musíme přece jen upřesnit, že Maria byla něčím výjimečná - otevřeností vůči Bohu. Otevřeností tam, kde se zdálo, že jsou cesty zavřené (jak počít dítě bez muže?). Otevřeností tam, kde se Boží Slovo zdálo tak těžko přijatelné, tak neuchopitelné... Ona však překročila práh "neochoty" a "uzavřenosti", práh toho "jak se to může stát". Maria přijala Boží Slovo a počala.
Správně poznamenává sv. Augustin, že Maria počala nejprve v duši a pak v těle. Proč nejprve v duši? Protože ve svém nitru přijala Boží Slovo (zvěstované andělem) - a toto Slovo pomalu "roste" (tak jako v lůně její dítě-Vtělené Slovo), "přetéká" navenek - a hle, toto se právě děje při setkání s Alžbětou! Mariin pozdrav není pouhým slovem, ale slovem "prosyceným" a naplněným tím Slovem přijatým v nitru! A proto její obyčejný pozdrav... přináší dotek Ducha, radost evangelia - toho evangelia, Slova jásotu, už přítomného ve fyzickém nitru, ale také v duchovním nitru Matky Kristovy.
I obyčejný pozdrav se stává neobyčejným. I obyčejné věci se stávají neobyčejnými. Duch Boží nečiní nové věci, ale činí věci novými, prozářenými Božím jasem. A člověk tančí.
Celý text na pastorace.cz zde