Bůh dává vzklíčit
Ludmila Musilová
0.00
x378
Z promluvy papeže Františka k evangeliu 11. neděle v mezidobí (Mk 4, 26-34)
Ježíš hovořil jednoduše a srozumitelně, pomocí reálných obrazů každodenního života. Učí nás tak, že rovněž každodenní záležitosti, které se zdají všechny stejné a které jen roztržitě a namáhavě spravujeme, obývá skrytá Boží přítomnost. Rovněž my proto potřebujeme bystrý zrak, abychom dokázali "ve všem hledat a nacházet Boha", jak rád říkával svatý Ignác z Loyoly.
.... Hřmot světa spolu s množstvím činností, které naplňují naše dny, nám někdy brání v tom, abychom se zastavili a postřehli, jak Pán řídí dějiny. A přesto - jak ujišťuje evangelium - Bůh koná jako malé dobré zrnko, které tiše a pomalu klíčí a postupně se rozkošatí do stromu, který poskytuje život a občerstvení všem. Také setba našich skutků se může jevit nepatrná, avšak všechno, co je dobré, náleží Bohu, a tudíž mírně a zvolna přináší ovoce. Pamatujme, že dobro vždy roste pokorně, skrytě a často neviditelně.