Být grand
Ludmila Musilová
0.00
x396
Evangelium 6. neděle velikonoční B: Jan 15, 9-17
Autor úvahy: Angelo Scarano (www.pastorace.cz)
Na otázku, co je „typické pro křesťanství", by zřejmě mnoho lidí bez vyznání odpovědělo: „mít rád druhého, milovat bližní". A k této odpovědi nás zdánlivě vede i dnešní evangelium: „milujte se navzájem" je jeho stálým refrénem. Avšak tento odkaz vzájemné lásky je vložen do určitého rámce, který teprve činí „tento příkaz" křesťanským: jinak bychom zůstali na rovině pouhé filantropie.
„Já jsem si vás vyvolil, vybral - a chci, abyste byli mými přáteli. A k vám mluvím jako k důvěrným přátelům, a proto vám říkám to, co se nevykřikuje na náměstích, ale povídá potichu, ´do ouška´. Ba dokonce - jste pro mě tak důležití, že vám neotevírám jen své nitro. Jste mi dražší než já sám sobě - proto daruji svůj život za vás."
Slyšíme prostá slova, jsou ale „silnější" než dalekosáhlé sociální a politické programy. Už jen to, že mě Ježíš nazývá přítelem! Nejsem tedy pro něj „anonymní křesťan", jeden z těch mnoha, kdo v neděli zavítají do kostela. A pro něj nejsem jakýsi „nástroj", „prostředník" - jsem jeho přítel! Kdo někdy zakusil, co to znamená „stát se někomu přítelem", asi docení tu výsadu, kterou nám Kristus dává. ....
V lidském přátelství však neprožíváme to, co „trochu mimochodem" zaznívá v Ježíšových slovech: „nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele". Takový přítel Ježíš doopravdy byl ... byl prostě „grand"! A nejlepší na tom je, že v této velkorysosti pokračuje denně: daruje nám svůj život, tak „viditelně" a „hmatatelně" v eucharistii. Eucharistie však není jeho jediný dar: „důvěrné slovo oslovení" (skrze Písmo nebo nějakého člověka), přijaté odpuštění, projev přízně vyjadřují, že nejsem pro Ježíše „anonymním křesťanem", ale přítelem, a to přítelem milovaným.
Pro toho, kdo je milovaný, je snazší milovat bratra či sestru. A pro toho, kdo „má otevřené oči" pro Kristův dar, je snazší „mít rád" podle Kristova standardu. Novinka evangelia totiž není „mít rád", ale být „grand" ve vztahu k druhému: „grand", protože Ježíš byl (a je) vůči mně právě takový. Mírou křesťanské lásky není člověk sám, ale Kristus.
Nakolik rozumím Kristově lásce, natolik tuto lásku zrcadlím. Proto nestačí „konat dobré skutky", ale je „nutné" znát Krista, přátelit se s ním: skrze eucharistii, naslouchání jeho slova, rozhovor mezi čtyřma očima (jako přítel s přítelem).
Díky těmto vzácným okamžikům „setkání s přítelem" se učím, co to znamená být „grand" - a takový pak mohu být i já vůči druhým!