Malé zrnko

22.3. 2021 Autor Ludmila Musilová Komentáře Komentáře (0) Kategorie Články Hodnocení 0.00 Přečteno x366

Liturgie 5. neděle postní: evangelium Jan 12, 20-33
Autor úvahy:  Angelo Scarano (celý text na pastorace.cz)

Snad závratné, snad nadsazené. Že jsem přirovnán k maličkému a nepatrnému zrnku, to nemusí udivit. Spíš naopak. Ale že toto zrnko "přinese ovoce" a je k něčemu - to je už tvrdší řeč. A ještě těžší je uvěřit, že Ježíš stojí o zrnko mého života - a čeká s otevřenou dlaní, dokud mu jej nedám. Můj život, který mi snad připadá zbytečný, či zmařený. Anebo život, který si chci užít - a naplnit podle svého. Schovám-li toto zrno, pak budu mít jen to ... a nic víc. Ba dokonce - nakonec nebudu mít ani to. O vše posléze přijdu. Avšak pokud o to přijdu teď, tak jej dostanu zpátky v míře vrchovaté a natřesené.
Naštěstí nemusím "hodit" své zrnko jen tak na zem a čekat, jak to dopadne - zda semeno vzklíčí, zapustí kořeny, nasadí na klas. V takové nejistotě se nachází zemědělec, ale ne učedník, který "sází na Krista". Proto učedník "nezkouší", neinvestuje své talenty

(schopnosti, čas, energii) do loterie - nepouští své zrnko "kamsi", ale do Kristových rukou. Kupodivu taková jistá investice není vůbec lákavá - vzbuzuje rozechvění, obavy, vyčkávání. Snad povzbudí, že i Syn Boží prožil "na vlastní kůži" strach a úzkost z odevzdání svého života. Jeho odevzdanost před "vyvýšením" nebyla rozhodně na povel, snadno a rychle. Fascinující je však Ježíšův postoj k Otcově plánu: "K tomu jsem přišel". Jakoby řekl: "To je smysl mého života, kvůli tomu žiji - abych se Otci daroval, právě teď". A ještě úchvatnější je snad Kristova modlitba v úzkostném okamžiku: "Otče, oslav své jméno". Jakoby Kristus nemyslel na sebe, zapomínal na svoje zmítané city a zaměřil pohled na Otce. Tou prosbou "oslav své jméno" Syn přenechává otěže svého života Otci. Předává mu sebe a říká: "Mně nejde o můj život, ale o tebe". Jak osvobozující a obšťastňující je takový postoj pochopí pouze ten, kdo "to zkusí".


Jakákoli temnota sevře a uzavře do strachu. A člověk se v takové chvíli modlí spontánně tak, že bojuje o svou kůži. Ježíš učí, jak obelhat temnotu a strach: modlit se ne za sebe, ale... za "věc Otce": "Oslav se, Otče!". Každá hodina tmy a úzkosti je tak šancí předat otěže svého života dobrému Otci a volat: "Oslav se! Vždyť ty jsi můj Otec."
A malé zrnko přinese bohaté ovoce.