Trpělivost

3.2. 2021 Autor Ludmila Musilová Komentáře Komentáře (0) Kategorie Články Hodnocení 0.00 Přečteno x396

Papež František ke svátku Uvedení Páně do chrámu 2. 2. 2021
Celý článek na radiovaticana.cz

Simeon - jak píše sv. Lukáš - „očekával potěšení Izraele" (Lk 2,25). ... Je muž již starý, který s trpělivostí očekával naplnění Hospodinových příslibů. 
Podívejme se z blízka na Simeonovu trpělivost. Po celý život přebýval v očekávání a uplatňoval trpělivost srdce. V modlitbě se naučil, že Bůh nepřichází v mimořádných událostech, nýbrž uskutečňuje své dílo ve zdánlivé monotónnosti našich dní, v někdy únavném rytmu našich činností, v malých věcech, které s houževnatostí a pokorou vykonáváme ve snaze následovat jeho vůli.
...Třebaže je Simeon již letitým mužem, plamen jeho srdce stále hoří; ve svém dlouhém životě snad byl někdy zraněn a zklamán, a přece neztratil naději...
Nedovolí, aby jej stravovala hořkost z uplynulého času nebo rezignovaná melancholie, která se někdy dostavuje v soumraku života. Naděje očekávání se v něm proměnila v každodenní trpělivost toho, kdo navzdory všemu zůstal bdělý, až do chvíle, kdy konečně „jeho oči uviděly spásu" (srov. Lk 2,30)
Kde se Simeon naučil této trpělivosti?...

Obdržel ji z modlitby a života svého lidu, který v Hospodinu vždy rozpoznával Boha, který je „plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný" (Ex 34,6);  Otce, který „má trpělivost po dlouhá léta" (srov. Ne 9,30); aby stále znovu nabízel možnost obrácení. Simeonova trpělivost je tak zrcadlem trpělivosti Boží...

Romano Guardini říká: „Trpělivost je způsob, jakým Bůh odpovídá na naši slabost, aby nám nabídl čas ke změně."
Mesiáš, Ježíš, kterého Simeon svírá v náručí, nám odhaluje trpělivost Otce: který k nám je milosrdný tak, že člověka povolává a dává mu šanci až do poslední hodiny. Otce, který nevyžaduje dokonalost, ale připravenost a otevřenost srdce pro nové možnosti - tam, kde se všechno zdálo ztracené. Otce, který se snaží vstoupit do nás také tehdy, když je naše srdce uzavřené, který nechává růst dobré zrno aniž by vytrhával koukol.
To je důvod naší naděje: Bůh nás očekává a nikdy v tom nepolevuje. Když se vzdalujeme, vychází nás hledat, když padáme na zem, pozvedá nás, když se k Němu vracíme, očekává nás s otevřenou náručí. Jeho láska se nepoměřuje vahami našich lidských kalkulů, nýbrž vlévá nám vždy znovu odvahu k novému začátku.