Nikdo není diskvalifikovaný
Ludmila Musilová
0.00
x428
Liturgie 33. neděle v mezidobí (svěřené hřivny)
Autor úvahy: Angelo Scarano
Ospravedlnění kapitalismu? To možná nějaký směr politické teologie. Poselství dnešního evangelia je však hlubší a pro náš život důležitější. Především...
závratné ujištění, že Pán každému z nás důvěřuje, a proto každému svěřuje velký majetek. Do vlastních rukou! Tak velká investice vyžaduje notnou dávku odvahy, že? Pán důvěřuje, a proto svěřuje. A není to pár korun ... Není to ani pár tisíc korun - je to mnohem víc! Ať už je to jedna hřivna, nebo dvě, či dokonce pět, je to vždy velký kapitál (několik miliónů korun!). Nikdo z nás není ponechán stranou, nikdo nedostává málo.
Všichni dostali tučnou částku, ale...
jen někteří ji využili. První dva nenechali ležet kapitál ladem, podnikavě to zúročili. Třetí neudělal nic. Nedocenil investici. Nedocenil důvěru svého pána. Nedocenil "privilegium" svěřené služby - může získat další majetek pro svého pána! A nejen pro pána - i pro sebe!
Toto evangelium je doslova radostnou zvěstí: nikdo není ponechán stranou, každý dostává velký "balík", každý může být Pánu užitečný, zúročit jeho majetek! Takové zjištění nám může pozvednout sebevědomí a vyrazit dech: já a "zúročit" Boží dary? Já a spolupracovat na Božím díle? Já tak nemožný?..... Evangelium nezná "nemožného a nešikovného učedníka". Boží dobrota je tak velká, že každý (i ten nejnešikovnější a "nejméně užitečný") je uschopněn a vybaven tak, aby mohl být užitečný. Boží moc je tak velká, že každý dostává to, co potřebuje k svému úkolu! Každý tedy "má na to".
Bůh nenakládá větší břemeno, než každý z nás může unést. Nemá vůči nám přemrštěná a idealizovaná očekávání (na rozdíl od partnera nebo od nadřízeného).
Je třeba napsat zlatými písmeny a podtrhnout, že Boží moc je tak velká, že si dokáže poradit i s "nešikovným a nemožným". Ten, který stvořil svět z ničeho a proměňuje sebevětší hříšníky, dokáže uschopnit i sebevětšího "nešiku". Ale přece jen s jednou věcí si Bůh nedokáže poradit: s mým strachem, s mým "neprůstřelným" poraženectvím ("Já jsem nemožný, nepoužitelný"). Problém (a nevyřešitelný problém!) nastává tehdy, když se upnu na sebe, na svůj strach, a ne na Pána, který mě už uschopnil (a uschopňuje!). Strach mě může ochromit natolik, že neudělám nic ...
Pokud si nevím rady se svým strachem, Pán si s tím rady ví - a hlavně má dost moci na to, aby mě od toho vysvobozoval. Stačí ho v modlitbě zvát, prosit o vysvobození z takových pout. Někdy bude třeba prosit o to vytrvale...
U Boha není nikdo předem diskvalifikován, žádný z nás není "tím špatným a neschopným služebníkem". Takovým se můžeme stát, pokud přehlédneme svěřený talent, pokud se necháme pohltit obavami a raději neuděláme nic, abychom tak nic nezkazili. Ve světle evangelia však není pravdou, že kdo nic nedělá, nic nezkazí: zkazí ještě víc, než kdyby něco udělal špatně (i "špatný výkon" je v Božích očích cenný: Bůh totiž oceňuje snahu!).
Nikdo není neschopný - pokud se sám nezneschopní. Každý je však obdarován velkým kapitálem; a "má na to"!