Neděle Dobrého Pastýře
Ludmila Musilová
0.00
x600
4. neděle velikonoční, Evangelium Jan 10,1-10
Jsou křesťané takové hloupé ovce? Bez rozumu? Na první poslech by evangelium takový dojem vzbudit mohlo a, navíc, mohlo by i trochu odradit: kdo by chtěl vypadat jako "ovce"? Už Mussolini pronesl výrok, že je lepší žít jeden den jako lev než sto dní jako ovce. Jenže ovce z evangelia nejsou zrovna ty hloupé, ale ty "důvtipné", protože nalezly cestičku k životu. Vědí, že bez Krista není možné dojít k pastvinám skýtajícím potravu.
Být ovcí nám není úplně vrozené: chtěli bychom být spíše lvy, kteří se prosadí silným hlasem a vlastní silou, "uloví potravu". Lev poslouchá svůj silný řev, ovce slyší hlas pastýře. Lev loví a spoléhá pouze na svou rychlost, hbitost, sílu. Ovce si nechává potravu dát, přesněji nechává se k pastvině vést. A kdo je ovcí "v duchu evangelia", je obezřetný, protože se nechává obdarovat, dovést k "travnatým nivám" (Ž 23,2). Takový nebude mít nedostatek.
Onen dobrý pastýř nevolá a nevede k pastvinám "stádo" anonymních ovcí. Každého volá jménem, každého jinak, zcela osobně - tím nejvlastnějším a nejdůvěrnějším jménem. Toto zcela osobní volání prozrazuje, že má s každým z nás jedinečný vztah. Ví o tom, kde se každý z nás nachází a vábí, přitahuje k sobě "provázky lidské něžnosti, provázky milování" (Oz 11,4).
Největší paradox nastává však tehdy, když křesťan slyší Ježíšův hlas a přitom jde za hlasem cizím... když slyší evangelium a přitom uvažuje a jedná podle svých citů, podle standardu okolí, mediálních hvězd... Když považuje Krista za toho lupiče a zloděje, který přichází, aby plány, touhy, vztahy ničil. Není pak lepší od takového "pastýře" utíkat? Boží slovo nás však ubezpečuje, že taková představa o Kristu by byla naprosto falešná. Jako dobrý pastýř Ježíš totiž vyvádí z našich vysněných klamných lučin, které neslibují tučnou pastvu, ale jen krátkodobé uspokojení pocitu hladu (naše zbožněné vztahy, plány, hmotné či duchovní dary). Klamné pastviny, kde jsou ukryti draví vlci, připraveni vyjít a rozsápat. A ovce se zachrání tehdy, když se drží blízko svého pastýře, bedlivě nastraží uši, aby nepřeslechly jeho hlas a nevydaly se po falešné stezce.
Poslouchat hlas pastýře, jít za ním... to můžeme jen tehdy, když považujeme Krista za dobrého pastýře. Ba co víc: za pastýře věrného, který vede i v temném údolí životní krize, v temném údolí skleslosti a celkového vyčerpání. V temném údolí beznadějné situace. Kristus má moc vyvádět i z takových míst a přivádět k dobrým pastvinám, svěžím, s bohatě prostřeným stolem (Ž 23,5), kde jsou "tučná jídla s morkem a kalich s přetékajícím vybraným vínem" (srv. Iz 25,6).
Být lvem znamená být bez Krista, bez života. Být ovcí znamená společenství s Kristem, přetékající život.
Z www.pastorace.cz
Autor: Angelo Scarano