Starej se o sebe
Ludmila Musilová
0.00
x1617
Účastníci akce „Králíky 2012" vědí, o co jde. Pro neúčastníky malé vysvětlení: Jde o vzkaz doručený z nebe sv. Antonínovi, když měl chuť zabývat se nevěrou a nedostatkem lásky k Bohu, spatřovanými u jeho bližních. Těmi slovy „starej se o sebe" ho Bůh neodbyl, ale instruoval. Je důležité a povinné vidět lidi kolem a třeba i sdílet Ježíšovu „lítost nad zástupy", nejúčinnější ale zůstává zabývat se svým stavem, protože ten je rozhodující při každém zájmu a zamýšlené pomoci či asistenci v dobrém díle pro druhého.
11. říjen tohoto roku je den, který připomíná padesáté výročí zahájení 2. Vatikánského koncilu. Jan XXIII., papež, který rozuměl potřebám doby, svolal shromáždění biskupů celého světa, aby se znovu sklonili nad úkolem jak být Církví, tedy jak být „Boží láskou k tomuto světu". Ne, že by Církev do té doby usilovala o něco jiného, svět se ale změnil, a to i ve svých zraněních, rozvoji a schopnostech naslouchat. Snaha po nové srozumitelnosti s využitím všeho, co bylo objeveno, potřeba přizpůsobení jazyka a způsobů předávání, to charakterizovalo koncilní úsilí.
Výroční den spojil letos papež Benedikt XVI. se dnem zahájení Roku víry. O co v něm má jít? Papež konstatuje, že Církev je v krizi. Proč? Protože se do vážného krizového stavu dostali ti, kdo Církev vytvářejí, kdo Církví jsou. V podstatě my všichni. Projevuje se to stejně jako v jiných oblastech: „produkuje" se - zde je třeba uvést hlavně svátosti - a stále méně lidí projevuje zájem o „produkty" Církve; ti, kdo produkují, jsou z toho deprimovaní a unavení až otrávení, opouštějí službu, noví přirozeně nemají zájem do toho deklinujícího procesu vstoupit, a i ti , co vydrží, pracují na výdrž bez hlubšího smyslu, kterému by opravdu důvěřovali, bez hlubšího zájmu, s takřka nulovou ochotou osobního nasazení.
Ano, s tím zápasí evropská Církev. V této papežově iniciativě nejde o pozvání k aktivismu, k hromadění zviditelňovacích akcí. Zve nás k poctivému hledání a poznání pravdy, která bolí, ale i zachraňuje. Je nezbytné rozpoznat, jak nebezpečný a paralyzující je křesťanský minimalismus, spokojený se základními projevy příslušnosti k náboženskému katolicismu, jak sterilizující a zbavující elánu je neochota uvěřit tomu, co je o nás Kristem řečeno: „...buďte dokonalí jako váš Otec, ...ať lidé vidí to, co děláte a chválí za to Boha,...chtějte dělat ještě větší věci než já..."; tak nás Ježíš zve. Papež správně rozpoznal, že víra, která je schopná podílet se na zdraví světa, je víra jednotlivých křesťanů, kterou ve společenství, ale přesto každý sám v sobě, kultivuje. Je pravda, že je jedna víra, ale ne víra hromadná. Jen ze své, opravdu mé víry jsem schopen vycházet a o ní přesvědčivě promluvit. Ze společné víry jsem schopen se radovat pouze tehdy, vím-li z vlastní zkušenosti, co to je mít radost z toho, že jsem věřící. A jen tato radost z víry se chce sdělit a vede mne tedy k tomu mluvit o ní a nabídnout ji. Jsme zpět u zásady „starej se o sebe".
Tak se jmenuje dlouhodobý kurz, který k Roku víry nabízíme. Pojmeme ho jako „pokračovací školu", pro ty, kdo se chtějí svou vírou zabývat a hlubším poznáním toho, co nám Bůh nabízí, se otevřít i větší radosti ze svého křestního povolání. Není tak těžké rozpoznat, zda je člověk rád, že věří, a tím je dána přesvědčivost, která je součástí naší služby druhým.
Aby byla tato permanentní formace umožněna všem, jsme připraveni nabídnout formu několikrát v měsíci opakovaných stejných přednášek, a to jednak pro již existující skupiny (např. manželé, senioři), ale i pro skupinu „open" - pro nezařazené. Další měsíc by bylo ve stejném režimu nabídnuto téma navazující. Cílovou skupinou jsou všichni od 14 let s opravdovým zájmem pracovat na sobě. Účast přihlášených se předpokládá jako závazná, neboť půjde o na sebe navazující témata.
Chceme začít v listopadu, termíny budou včas upřesněny. Podrobnosti budou součástí nedělních ohlášek.
Přejeme Vám i sobě vytrvalost a chuť do díla.
Karel a Petr
úvodní článek farního občasníku Tomáš