Histerie kostela sv. Alžběty ve Svatém Poli
Michal Němeček
0.00
x2837
Historie kostela sv. Alžběty Duryňské se datuje již od 10. století.
Kostel byl připojen k archidiakonátu pražskému po zřízení pražského biskupství v roce 973. Z této doby se vyskytují první zprávy o zdejší faře a kostele (viz. Kopáček, L. Z., Pole Svaté in.: Památník okresu dobříšského. Dobříš 1898, s 168-174). Na místě dnešního kostela stála původně raně středověká kaple původně zasvěcená sv. Kosmovi a Damiánovi. Později zde vznikl gotický kostel, jehož existence je připomínána již roku 1352 a jeho rozsah je dodnes patrný na presbytáři a hlavní lodi kostela. Šlo o farní kostel, který sloužil širokému okolí a v regionálním měřítku představoval významný bod. Svému účelu sloužil až do třicetileté války, kdy byl zničen. Z této doby pochází zvon „sv. Ludmily a Vojtěcha" z roku 1581, odlitý významným pražským zvonařem Brikcí z Cymperku. Novou kapitolu tvoří barokní doba, v níž dochází k dalšímu rozšíření svatyně. Barokní přestavba byla zahájena v roce 1710 z iniciativy Jana Václava Kunáše z Machovic, svobodného pána z Brandenštejna a Opurku, který si přál dvouvěžový kostel podle římského chrámu S. Carlo alle guattro Fontane od Franceska Borrominiho. Bohužel brzká smrt iniciátora přestavby neumožnila záměr plně realizovat, a tak byly práce záhy přerušeny. Druhá stavební etapa byla započata až po přechodu Svatého Pole do majetku Mansfeldů a trvala 4 roky (1718-1721). Stavitelem v této etapě byl zcela nepochybně příbramský stavitel Jakub Spinetti. V následujících stoletích již došlo jen na drobné úpravy a opravy (např. 1811 či 1823).
Spojitost architektury kostela s barokní tvorbou činí svatopolský kostel zvláště hodnotným, i přesto že barokní přestavba nebyla dokončena. Architektura západního průčelí nese některé prvky italizující tektoniky (dvojice polosloupů, dórský vlys s pásem triglyfů a metop, převýšené frontony). Současná architektonická podoba kostela je v Čechách málo obvyklá a tedy velmi vzácná.