Interiér kostela
Michal Němeček
0.00
x2274
Během posledních několika let se znovu a znovu opakovaně vrací otázka, zda není čas zamyslet se nad stavem interiéru našeho dobříšského kostela.
Není těžké si přestavit, jak se chová v domě „nájemník", kterému na domě nezáleží. Vezme si, co se mu líbí, a když přestane to či ono sloužit, tak to zahodí. A nakonec vybydlený dům opustí. Tuto cestu volit nechceme. Cítíme povinnost kostel chránit, ale i rozvíjet.
Rozvíjet? Podívejme se do naší historie:Kostel byl postaven v roce 1797. Skoro v každém půlstoletí od té doby pak prošel nějakými úpravami. V roce 1867 nám přestavba změnila hlavní oltář, kam přibyl obraz Nejsvětější Trojice s mohutným již secesním rámem. Že dodnes prvky působí nekompaktně, není třeba dodávat. Původně nad oltářem stál kříž. - Další pokus byl v roce 1875, kdy se obnovily sochy (nevíme které). Následná velká rekonstrukce za 2000 zlatých byla v roce 1895. Tehdy se kostel „co nejjednodušeji vymaloval", přibyl nový mariánský oltář (dnes boční levý oltář) a spolu s oltářem Jana Nepomuckého byly umístěny do lodi mezi okna.
„Důkladně a nádherně zrestaurován" byl kostel v roce 1907, kdy úpravy zasáhly mohutně do vnějšího vzhledu (věž, průčelí, pískovcový portál vstupu, zdobné prvky, střecha), uvnitř se probourala dvě nová okna v presbytáři a byla položena nová podlaha z cementových dlaždic. Všechny prvky mobiliáře se „propadly" do módní tmavohnědé barvy, kazatelna se přesunula z místa, kde dnes stojí mariánský oltář. Boční oltáře se posunují do dnešní polohy a je evidentní, že k novému místu musely být trochu „přiříznuty". Na pravém bočním oltáři se objevil nový obraz sv. Jana Nepomuckého od Václava Jedličky z roku 1902. Také vyřezávaný portál oratoře či jediná kamenná věc v kostele - mřížka, jsou dílem přestavby z roku 1907. - První přestavba přinesla nové obrazy křížové cesty, které druhou přestavbu přežily. Ale nepřežily padesátá léta 20. stol., kdy byly zaměněny P. Malým za současné lidové dílo (1954). Ani lavice nejsou původní: pocházejí od pana Kopáčka z doby druhé přestavby. Netřeba připomínat, že je tomu stejně s malovaným stropem, ale také s kůrem, který byl původně mnohem menší. Poslední zmínku o změnách jsme našli u L. Kropáčka z roku 1939, kdy farář Šimek „upravoval kazatelnu a boční oltáře". - Změny v dobách socialismu byly téměř nemožné, ale přesto do kostela připutoval sektorový nábytek (čalouněné židle), různé drobné stolečky jako abaky, pestré průmyslové koberce a v neposlední řadě řada schodečků v presbytáři a na nich instalovaný „obětní" stůl stlučený ze starých dveří.
Proč tak obsáhlé pohledy zpět? Nebyla v minulosti doba, která by chrám neupravovala. Dnes, po socialistické přestávce, je patrný zub času téměř na všem. Oltářům chybí řada zdobných prvků, křtitelnice je před sesutím, osvětlení neumožňuje ani vidět a o hanebnosti obětního stolu netřeba více mluvit. Musíme začít něco dělat. Ale co? Máme na vybranou jen dvě možnosti: stávající stav restaurovat pod odborným pohledem restaurátorů, anebo přemýšlet ještě koncepčněji a dát prostoru novou, sjednocenou, ale uctivou podobu. Změnou jedné věci nic nevyřešíme. Potřebujeme koncepci, jak si poradit s uspořádáním oltáře, presbytáře, topení, vchodovými dveřmi s pořádným zádveřím, zpovědnicí, místem pro děti...
A proto jsme se s pastorační radou rozhodli oslovit skutečné odborníky - architekty. Jsou-li mistry svého oboru, pak nám pomohou dát kostelu koncepci a doprovodí nás při přemýšlení, jak dál. Pomozte nám vyplnit dotazník nad jednotlivými návrhy architektů. Ke stažení je zde.
Zájemce také odkazuji na zajímavý článek časopisu Getsemany o vývoji teologie kostela v posledním století. Jistě jde o reflexi a nikoli učebnici, ale mnohé odkazy jsou zajímavé.
P. Michal