Seminář NANOVO 9. 3. 2010 3. setkání
Třetí setkání semináře NANOVO vedl P. ThLic. Michael Špilar. Jeho tématem byla modlitba za osvobození a uzdravení...
a také z tohoto setkání vyplynul úkol pro osobní modlitbu během týdne:
Žalm 103
1Davidův. Dobrořeč, má duše, Hospodinu,
celé nitro mé, jeho svatému jménu!
2Dobrořeč, má duše, Hospodinu,
nezapomínej na žádné jeho dobrodiní!
3On ti odpouští všechny nepravosti,
ze všech nemocí tě uzdravuje,
4vykupuje ze zkázy tvůj život,
věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním,
5po celý tvůj věk tě sytí dobrem,
tvé mládí se obnovuje jako mládí orla.
(citováno z Ekumenického překladu)
Víra člověka vždy dovede až na pokraj rozhodnutí: „Pustím Boha dál do svého života?" Anebo musí zůstat jen na zápraží? Pokud člověk Pána pustí „dovnitř", pak může objevit zvláštní pocit. Bůh nejprve ukazuje pravdu o nás, našem životě, našich slabostech,... a to je bolestivé. Pak ale nabízí pomoc! Léčivý dotek pastýře, doprovázející přítomnost zmrtvýchvstalého (Lk 24,15-31), který sám na svém těle nesl naše nemoci (Iz 53,4).
Nechme se znovu oslovit Žalmem 103. Ve chvíli ztišení dovolme Kristu, aby se dotýkal všeho, co je v nás bolestivé, ať jde o vlastní selhání nebo nedostatky či zranění způsobená jinými. Pozvěme ho, podejme mu naše „tajné" komnaty. Ať je svým světlem promění.
Prosíme, napište nám svoji reakci na přednášku
Pane, uč nás milosrdenství k sobě samým i k lidem kolem nás.
Pane, posiluj naše odhodlání stále více pomáhat a podpírat se navzájem ve společenství, také modlitbou.
Pane, prosíme o posilu pro nemocné a všechny kolem nich.
Modlitbu jsem v úterý prožila ve smyslu přímluv za ty, o jejichž velkých těžkostech vím a neumím přes snahu a opakované pokusy pomoci. Byla a jsem za ten čas vděčná. Mít půl hodiny jen pro Pána a sebe při hezké hudbě v tiché přítomnosti těch, které mám ráda, to se jen tak nestává. V týdnu se objevila řada drobných nezdarů a ejhle, ukázalo se, že pomoc potřebuji také já. Vůbec to nebylo v úterý marné!!!!!!
Ano, málo si uvědomujeme, že to, že jsme milované Boží děti, znamená i to, že se nás Pán Bůh zastává. Dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, že Ježíš nemůže zabránit lidem ubližovat, aniž by narušil lidskou svobodu. Že je v tomto směru bezmocný a může jen plakat s plačícími. A pokud se mnou pláče, zastává se mne jako přítel a náš vztah se upevňuje. A to zase následovně "osuší slzy z tváří". Děkuji Michaelovi za připomenutí a léčebnou chvíli.
Uzdravení není snadné popsat, jde více o uzdravování, které je procesem, někdy velmi dlouhodobým. Ježíš vždy po vydání mého zranění Jemu přikládá na ránu svoji hojivou ruku a dává ujištění o svojí blízkosti. Žiji ve světě a také já mnohé zraňuji, proto prosím o odpuštění. Zraňování mne samé vede k citlivosti a vnímání potřeb bližních a touhy Boha po mém vydání se Jemu. V tomto procesu mi mnoho pomáhají svátosti smíření a eucharistie a také modlitba.
Zranění působíme, aniž si to často uvědomujeme. Některé věci a vztahy nejdou někdy vyřešit ani rozplést. Uvědomuji si požadavek milosrdenství - pro druhé i pro sebe, že je silnější než naše lidská subjektivní spravedlnost. Je těžké si stále přiznávat, že i já potřebuji uzdravení /a to opakovaně/. Obdivuji velikou lásku Boha k nám, Jeho trpělivost s naší pýchou, s naší povrchností a s naším nevděkem.
Pane, děkuji za Tvé obrovské milosrdenství, kterým nás zahrnuješ.
Pane, prosím, smiluj se nad námi a přetvoř naše srdce, ať se Ti podobáme.
Uzdravení není pro mě lehké téma, dotýká se mého vnitřního života s Bohem. Při modlitbě před zpytováním svědomí rozpoznám své nedostatky a také Boží útěchu, že s tím něco musím udělat. Ve svátosti smíření dostanu do srdce pokoj a velkou radost. Takto mě Pán posiluje jít dál a konat dobré skutky.
Bůh ukazuje svou nekonečnou lásku k nám, zve nás k následování, obrácení a obnově.
Jen on je má spása, má tvrz, o kterou se každý den opírám.
Své bolesti, starosti, ale i radosti mu každý den svěřuji a děkuji za ně.
Každý den prosím o jeho milosrdenství a spásu. Prosím o posilu do práce, života, do stáří a děkuji za každé Jeho dobrodiní a odpuštění svých nepravostí.