Leden 2018

Štefan Hríb se ptá tří pozoruhodných kněží
Kam se ztratil Bůh
Marek Orko Vácha - Karel Satoria - Tomáš Halík

Štefan Hríb o knize říká:
„Tyto rozhovory jsou těmi nejhlubšími, které jsem v posledních letech zažil. Marek Orko Vácha, Karel Satoria a Tomáš Halík  ve mně ještě dlouho doznívali a všichni tři s něčím jemně pohnuli. Ale pozor, nejde o intelektuálskou knihu. Tři kněží v ní neodhalují své pevné názory, ale naši křehkou realitu. Proto mi nasvítili Boha trošku jinak, než jak je to běžné v kostelích nebo sekulárních arénách. Je to jiný Bůh a jiný svět, než na jaké jsme zvyklí. Je v něm více naděje a je krásnější."

Obsah
- Kam se ztratil Bůh
Marek Vácha o tom, jak hledat Boha v kráse přírody a jejích zákonech, o Božím mlčení a komunikaci s ním a také o základní otázce: Jakého příběhu jsme součástí?

-  Bože, kde jsi?
Karel Satoria o tom, jak si uvědomil, že je schopný jen zbožných frází, a tak odešel hledat Boha do trapistického kláštera, a také o svém mystickém zážitku.

Bondage Porno

 

- O islámu a společném Bohu
Tomáš Halík o tom, že je třeba mít odvahu hledat pravdu i v islámu a jiných náboženstvích, a o hluboké spiritualitě, která si žádá zbavit se strachu z cizího.

Ukázky z knihy

„Svatý Augustin jednou řekl, že máme dvě možnosti, jak se setkat s Bohem. Za prvé, když budeme číst Svaté písmo a budeme mu věřit. V Augustinově době to však nebylo tak jednoduché, protože ne každý uměl číst a psát a bylo to i dost drahé. Augustin však pokračuje: Ale máme i jinou knihu a tou je kniha přírody, v ní si může číst každý, i ten, kdo nemá peníze, aby si zakoupil nějaký text, a dokonce i negramotní budou knize přírody rozumět. Augustinova myšlenka je srozumitelná. Říká v podstatě něco takového: Je to tak, jako kdybych se díval na nějaký obraz, když jsem v galerii. Když se dívám na nějaké plátno slavného mistra, vůbec nemusím vědět, kdo to namaloval, ale cosi se dozvím o citlivosti, problémech, těžkostech, radostech, láskách, tužbách toho umělce.

A když se procházíte v přírodě, je to, jako byste se procházeli uvnitř obrazu. Augustin řekne: Bože, ty musíš být dokonalý, protože příroda je dokonalá. Bože, ty musíš být krásný, protože ona je krásná. Bože, ty musíš být, protože ona je." (Marek Orko Vácha)

Sexpornos

 

***

„Když jsem šel ke kontemplativním mnichům, měl jsem představu, že jdu kontemplovat. Netušil jsem, co to znamená, ale představoval jsem si to jako dotyk, extázi něco takového.  Jako poznání Boha. Poznání v biblickém smyslu, ne intelektuální pochopení, ale proniknutí. Mojžíš chtěl poznat Boha, vidět ho. A Bůh mu řekl: ´Postavím tě tady do té skalní štěrbiny, projdu a budeš mi vidět jen záda.´ Boha můžeme vidět vždy jen zezadu. Co to znamená? To neznamená, že by se k nám otáčel zády.  Boha můžeš vidět vždy jen tehdy, když jej následuješ. Když někoho následuješ, tak se mu díváš na záda. Skutečný osobní kontakt s Bohem není žádná vize. Je to něco mnohem lepšího. Je to intimita společného činu, když Bůh a já konáme totéž. To je následování. Když Ježíš řekne ´Následuj mne´, tak v čem? Zkrátka, buď láskou k tomuto světu. Tak Bůh miloval svět, že poslal svého syna, aby do tohoto nevděčného světa, kterého se nezalekl, investoval svoji lásku. Tak to udělej i ty a zjistíš, že uvidíš Boha ve svém činu. Tohle je fantastické a tohle nezažijete s žádným člověkem, jen s Bohem." (Karel Satoria)

***

„Ne všichni migranti jsou muslimové. A i když přicházejí z muslimských zemí, velká část z nich nepraktikuje islám nebo se k němu moc nehlásí. Můžou se z nich stát vášniví muslimové, jestliže zažijí odpor, když budou v Evropě označováni za nepřátele. Samozřejmě migrace je problém. Je třeba rozlišovat. Mezi těmi, kteří přicházejí, jsou minimálně tři skupiny. Jsou tam lidé, kteří utíkají před terorismem, a ty bychom si neměli plést s teroristy. To je, jako by si někdo humanistické Němce, kteří utíkali před nacisty, pletl s SS. Oběti terorismu a válek mají právo - morální i zákonné - na azyl v demokratických zemích. Samozřejmě za předpokladu, že tyto země chtějí být skutečně demokratické a evropské. Toto je něco, co tvoří základ evropské identity: Nabídnout azyl pronásledovaným.

Druhou jsou ti, kteří se stali oběťmi „obchodníků s iluzemi". Ti mnohým namluvili, že v Evropě bude lacino a budou se mít dobře. To jsou takzvaní ekonomičtí migranti, a snad i převažují, kdoví. Mnoho těchto lidí se už přesvědčilo, že to není tak, jak si představovali, a vrací se domů. Je třeba opatrně a přísně zkoumat, jaké jsou jejich motivy. Je to těžké a jen málokdo to dokáže. No a samozřejmě mezi těmito můžou být i agenti teroristů. Nemyslím si však, že jich je mnoho, protože ti se k nám dokážou dostat i úplně jinými cestami. Nepotřebují riskovat život v gumovém člunu kdesi na moři.

Příznačné je, že největší strach z utečenců panuje v těch zemích, kde nejsou. Jako u nás, ačkoli tu mnozí v životě žádného muslima neviděli. Takže je to z velké části strach z neznámého." (Tomáš Halík)

Transenpornos

 

-----

 

10. dubna 2011

  • Trojice
  • Jednota
  • Samota
  • Společenství

1.Chatrč Young 

2. Jako v nebi, tak i na zemi Pospíšil

3. Teologie služby Pospíšil

 

1.       William Paul Young  (11. květen 1955 - )

„Počkej!" vykřikl Ježíš a ztuhl na místě. Macka nejdřív napadlo, že ho možná urazil, ale Ježíš upíral pohled do vody. „Viděl jsi ho? Podívej se, už je tady zase."

„Co?" Mack přikročil blíž a zaclonil si oči, aby viděl, na co se Ježíš dívá.

„Podívej! Podívej! Volal už Ježíš klidněji. „Není nádherný? Určitě má nejméně šedesát centimetrů!" A pak ho Mack uviděl, obrovského jezerního pstruha, který proplouval jen pár desítek centimetrů pod vodní hladinou a rozruch, jaký nahoře způsobil, mu zjevně naprosto lhostejný.

„Celé týdny se ho pokouším chytit, a teď se tu objeví, jen aby mě dráždil," smál se Ježíš. Mack s pobavením sledoval Ježíše, jak uskakuje tam a zpátky, snaží se udržet krok s rybou a nakonec to vzdává. Pohlédl na Macka s nadšením malého dítěte. „Není úžasný? Asi ho nikdy nechytím."

Mack byl z celé scény zmatený, „Ježíši, proč mu jednoduše nepřikážeš, aby ... já nevím, třeba skočil do tvé loďky nebo sežral tvoji návnadu? Copak nejsi Pánem Stvoření?"

„Ovšem, že jsem," řekl Ježíš, shýbl se a přejel rukou po vodě. „Ale, co by na tom pak bylo zábavného?" Vzhlédl a zazubil se.

úryvek z knihy Chatrč

 

2.       Ctirad Václav Pospíšil (4. březen 1958 - )  

„Vedle naslouchání je záhodno vydat trpícímu svědectví o tom, že má on sám pro mne hodnotu a důstojnost. Nezávisle na tom, jak si to uvědomuje a jak se chová, trpící má pro věřícího křesťana důstojnost a tvář Ukřižovaného ...

Naše opravdová účast, naše spoluutrpení, naše pozorné mlčení, to všechno vlastně napodobuje chování a postoj Boha Otce v hodině kříže. Toto tajuplné mlčení není odvrácením se Otce od jeho vtěleného a ukřižovaného Syna, ale je velmi pozorným soucitným a taktním otevřením prostoru k tomu, aby Slovo, které nyní vyšlo celé z jeho úst, mohlo znít a být cele sebou samým."

úryvek z knihy Teologie služby

 

3.        Ctirad Václav Pospíšil (4. březen 1958 - )

„Stvoření přece není jakýmsi úpadkem bytí, nýbrž naopak velkolepým vyjádřením Boží tvořivosti, moci, dobroty, Božího sebedarování. Trojjediný je tudíž nejen zdrojem a pravzorem jednoty, ale zároveň také pramenem diferencí a identit, bez nichž není možné společenství, které je symfonickou harmonií jednoty v rozličnosti a rozličnosti v jednotě. Nevyhnutelně tedy platí, že imanentní Trojice není pouze maximem jednoty, nýbrž také maximem diference."

„Trojiční osoba, která je daná svou vztahovostí, je sama v sobě bytostně „nekompletní", nemůže být sama sebou mimo společenství s ostatními, kteří ji nejen doplňují, ale také spoluvytvářejí stejně, jako ona spoluvytváří ty ostatní. Neplatí totéž o každé zdravě prožívané lidské osobovosti? Není nekompletnost vztahového subjektu, který nazýváme "osoba", jednou z jeho esenciálních charakteristik? Stejně jako trinitární osoba, tak také každá lidská osoba je bytostně zaměřena ke společenství, vzniká ve společenství, uvědomuje si sebe ve společenství, roste ve společenství, naplňuje se ve společenství."    

úryvek z knihy Jako v nebi, tak i na zemi

 

6. března

 

  • Žena v Církvi
  • Mystický realismus
  • Něžná tíha
  • Pragmatický idealismus
  • Prostě svatá!

  

Hrad v nitru sv. Terezie od Ježíše

Život sv. Terezie od Ježíše sv. Terezie od Ježíše

Život svaté Bernadety Laurentin

Píseň o Bernadettě Werfel

  

  

1. sv. Terezie od Ježíše (Terezie z Ávily) ( 28. března 1515 - 4. října 1582)

 

  • „Všimněte si, sestry, této důležité věci, kterou vám chci důkladně vysvětlit. Nějaká duše chce ze všech sil milovat; ničím jiným se nechce zabývat, ale nedokáže to, ať se snaží sebevíc. Dokud totiž vůle neodumře, je vyhaslý oheň, jímž obyčejně plane, a je nutno, aby někdo do něho foukal, aby se vznítil. Bylo by snad dobré, aby duše zůstávala v oné vyprahlosti a čekala jako náš Otec Eliáš, až sestoupí oheň z nebe a stráví oběť, kterou přináší Bohu? Jistě ne! Není dobré doufat v zázraky. Zalíbí-li se někdy Pánu udělat je, jak jsme si už řekly a ještě později řekneme, přesto chce, abychom o sobě měly to nejmenší mínění a byly přesvědčeny, že jich nejsme hodny a že si pomáháme jak jen dokážeme. A to nesmíme v tomto životě nikdy zanedbat, ať už je naše modlitba jakkoli vysoká."

 

  • „Věřte mi, že není důležité nosit nebo nenosit řeholní šat, nýbrž cvičit se v ctnosti, podřídit se ve všem Boží vůli, aby náš život probíhal v souladu s jeho rozhodnutími, a nechtít, aby se dělo podle naší vůle, nýbrž podle Jeho."

 

úryvek z knihy Hrad v nitru

 

 

 

2. sv. Terezie od Ježíše (Terezie z Ávily) ( 28. března 1515 - 4. října 1582)

 

  • „Duše, kterou Bůh vystavuje očím veřejnosti, se musí připravit být mučednicí světa: i když nechce pro svět umřít, on už se postará, aby zemřela ... Podle názoru světa ti, kteří usilují o dokonalost, by neměli ani jíst, ani spát, ba takřka ani dýchat. Čím více si jich váží, tím více, zdá se, zapomíná, že přes to všechno mají tělo ... Proto mají zapotřebí velké odvahy, neboť se sotva vydali na pochod a již se po nich chce, aby létali; ještě nepřemohli své vášně, a už se od nich požaduje, aby se chovali v obtížných situacích tak dokonale, jak se to čte o některých svatých, kteří už byli utvrzeni v milosti."  

 

úryvek z knihy Život

 

 

  

3. René Laurentin (19. října 1917)

 

  • „Jiný biskup, bezpochyby mons. Léseleuc z Keruary, byl vpuštěn k nemocné Bernadetě do nemocnice. Dostane zvláštní nápad. Nedbale si pohrává se svou čepičkou a upustí ji na lůžko. Počítal, že ji Bernadeta zvedne. Ale ta se ani nehne. Rozhovor uvázne. Biskup se znovu chopí iniciativy: „Sestro, mohla byste mi vrátit čepičku?"

Sestra odpoví:

„Monsignore, já jsem vás o vaši čepičku nežádala, Můžete si ji vzít sám."

 

úryvek z knihy Život svaté Bernadety

 

  

  

4. Franz Victor Werfel (10.září 11890 - 26. srpna 1945)

 

  • „Tuberkulosa kostí je jedna znejzdlouhavějších smrtelných nemocí a jedna znejbolestivějších .... Bernadetta se poddává nemoci, tak jako se odjakživa poddávala všemu, co ji život přinášel, neúmyslně a celou bytostí. Tak vyhovoval kdysi přání Paní, když žvýkala hořké rostliny, když polykala mokrou hlínu ... Tak odolávala výslechům, psychiatrickému vyšetřování, zpozdilému vyptávání zvědavců, nadávkám, chvalozpěvům a dotírání. A nyní přijímá stejně přirozeně svou nemoc ... Po celou dobu, co stůně nezahraje si Bernadetta ani jednou, byť jen na vteřinu, na hrdinku a statečnou trpitelku. Má-li přílišné bolesti, naříká, běduje a prosí o omamující léky."

 

úryvek z knihy Píseň o Bernadettě

 

 

 

 

 

Na těchto stránkách Vám představíme některé tituly z naší knihovny.

Každou druhou neděli (od 30. 1. po 14 dnech) bude bohoslovec Tomáš Kábele připravovat několik knih, které by Vás mohly zaujmout a také zde bude uvádět jejich krátkou anotaci.

Hledáte-li konkrétní téma, stiskněte současně klávesu Ctrl a f. Objeví se vám rámeček vyhledávání a do něj vpište hledané slovo. Pak stiskněte Enter a internetový prohlížeč vám najde inkriminované slovo.

Nabídka knih farní knihovny  k tématu:


30.ledna

  • Život diecézního kněze je jedno velké  dobrodružství

  • Pane faráři, vy si myslíte, že zachráníte svět?


Dělníci na vinici Marshall

Plná slávy Marshall

Klíče království nebeského Cronin

 


1. Bruce Marshall (24. června 1899 - 18. června 1987)

 

 

 

 

 

"Já vím, že procházet se po náměstí maršála Haiga s nedopitou sklenkou sektu v ruce se může jevit jako divný způsob učení všech národů", řekl otec Gasto. "Ale přesto, nesl jsem Armelle Dillierové konvalinky proto, abych hlásal slovo Boží. Šampaňské se k tomu nahodilo až pak." - "Vaše přátelství s tím mladým děvčetem je nanejvýš nevhodné", řekl farář.

Otec Gaston se odmlčel. Nevěděl, jak faráři vyložit svůj vztah k Armelle. Stěží mohl říci, že Armelle miluje jako svou dceru, protože je povinen všechny ženy milovat jako své dcery. Ví, že ji miluje zvlášť, protože ji zná od dětství a necítí, že by v jeho náklonnosti bylo něco špatného. Ale když se pokusil vyložit to, nenašel vhodná slova.

úryvek z knihy Dělníci na vinici

 



2. Bruce Marshall (24. června 1899 - 18. června 1987)

 

 

 

"Církev je v této zemi církví chudých, lady Ippecacuanhová," řekl, "a já toho celkem nelituji, protože to udržuje jak nás kněze, tak i lid v duchovních i hmotných podmínkách prvotních křesťanů. Ve Skotsku nežádá nikdo naše biskupy, aby se představovali knížatům, kteří navštěvují naši zemi, ani aby si vyměňovali zdvořilosti s cizími diplomaty, a proto přijímají svou biskupskou hodnost tak, jak Bůh chce, aby ji přijímali, totiž prostě a pokorně, jako povinnost, a ne jako privilegium. A naši laikové, kteří vědí, že snáze projde velbloud uchem jehly, nežli vstoupí boháč do království nebeského, přijímají svou chudobu jako důkaz Boží lásky a obětují svou dřinu, píchání lístků v tramvaji a drhnutí podlah jako žalm k jeho větší cti a slávě. Je pravda, že většinou nevynikají chytrostí, ale jak ti hloupí, tak ti chytří se vždycky tlačí do chrámu Božího; jenom polovzdělancům brání pýcha, aby nevstoupili dovnitř."

úryvek z knihy Plná slávy

 

 


3. Archibald Joseph Cronin (19.července 1896 - 6.ledna 1981)

 

 

 

"Pozdě v noci, aniž věděl jak, se Francis ocitl v kostele svatého Dominika. Byl úplně prázdný. Blikavý plamének oltářní lampy přitahoval jeho nevidoucí zrak jako světlo vzdáleného majáku. Bledý a strnulý poklekl a vtom cítil, jak na něj neúprosně dolehla veškerá tíže jeho osudu. Okamžik takové samoty a sklíčenosti dosud nikdy nepoznal. Plakat už nemohl. Z jeho zmučené mysli však vzlétaly horečné myšlenky. Už nelze déle nedbat pokynů shůry. Půjde pryč... musí jít k otci MacNabbovi... do San Morales. Zasvětí se cele Bohu. Musí se stát knězem."

úryvek z knihy Klíče království nebeského


 

 

16. ledna 2010

 

  • Obyčejný den, neobyčejnýma očima ...
  • Poutníkem v tramvaji ...
  • Mystikem v bačkorách ...

Nabídka knih, které vám pomohou pomoci:

  1. Na cestě ke svobodě (Listy z vězení) Bonhoeffer
  2. Rady zkušeného ďábla Lewis
  3. Citadela de Saint-Exupéry
  4. Ohromné maličkosti Chesterton

 

 

1. Dietrich Bonhoeffer (4. února 1906 - 9. dubna 1945)

"Čím to vlastně je, že bez zjevného důvodu připadají člověku některé dny o tolik těžší než jiné? Jsou to bolesti růstu? Jsou to pokušení? Když přejdou vypadá svět najednou docela jinak."

"Až dorosteš, bude stará vesnická fara stejně jako starý měšťanský dům zasutým světem. Ale jako starý duch si po období neuznání a vlastní faktické slabosti, po období stáhnutí zpět a vnitřního obrození, osvědčení a ozdravění vytvoří nové formy. Hluboké zakořenění v půdě minulosti dělá život těžším, ale také bohatším a silnějším. Jsou základní lidské pravdy, k nimž se život dříve nebo později vždy znovu vrací. Proto nesmíme spěchat, musíme umět čekat."

úryvky z knihy Na cestě ke svobodě (Listy z vězení)

 

2. Clive Staples Lewis (29. listopadu 1898 - 22. listopadu 1963)

"Peklo si můžeme představit jako stát, v němž se každý neustále stará o svou vlastní důstojnost a kariéru, stěžuje si na ostatní a žije smrtelně důležitými vášněmi - závistí, vědomím vlastní nepostradatelnosti a záští k ostatním ... Netopýry mám radši než byrokraty. Žijeme v období Manažerství, ve světě Úřadů. Největší zlo se teď neodehrává v těch špinavých "doupatech zločinu", které tak rád popisoval Dickens. Dokonce ani v koncentačních táborech a v táborech nucených prací; tam vidíme jen konečné výsledky. Zlo plánují, přikazují ... v čistých, vyhřátých a dobře osvětlených místnostech s koberci na podlaze tiší, dobře oblečení a hladce oholení muži s dokonalou manikúrou, kteří nepotřebují zvyšovat hlas."

úryvek z knihy Rady zkušeného ďábla

 

3. Antoine Marie Roger de Saint-Exupéry (29. června 1900 - pravděpodobně 31. července 1944)

"Cenu má pouze cesta.Pouze ona trvá, kdežto cíl je iluze poutníka, kráčejícího od hřebene k hřebeni, jakoby smysl byl v dosaženém cíli. A právě tak nemůžeš pokročit, pokud nepřijmeš, co je."

úryvek z knihy Citadela

 

4. Gilbert Keith Chesterton (29. května 1874 - 14. června 1936)

"Nejslavnějším z alpských vůdců byl ďábel .... Teprve z údolí vypadají věci velké; z roviny se zdají vysoké; a já jsem dítě z roviny a nestojím toho slavného alpského vůdce. Pozdvihuji svých očích k horám, okuž mi přišla pomoc; ale nebudu tam zvedat svou kostru, pokud to nebude nezbytně zapotřebí. Všecko záleží na psychologickém přístupu; a v této chvíli je můj přístup docela pohodlný; zůstanu klidně na svém místě a zázraky a dobrodružství si na mne budou sedat jako mouchy. A jejich hodně, za to vám ručím. Svět nikdy nezajde na nedostatek divů; pouze na nedostatek údivu."

úryvek z úvodní kapitoly Ohromné maličkosti