Není to víra, není to slovo
Ludmila Musilová
0.00
x403
Evangelium 3. neděle velikonoční Lk 24,35-48
Autor: Angelo Scarano (článek z www.pastorace.cz)
On přišel.
A bylo to tak "jiné", tak nečekané. Seděli jsme pohromadě, poslouchali vyprávění těch dvou poutníků. A najednou nějaká tvář ... Co se děje? Co to je za přízrak? Ale nejsem to jenom já, kdo má toto "vidění" - i ostatní zírají. Je to povědomá tvář ... Že by On?
"Podívejte se na mé ruce i nohy. Dotkněte se mě a přesvědčte se. Jsem to já!"
Je to On! On skutečně žije!
Učedníci věděli o vzkříšení: od Ježíše samotného, od žen či od emauzských poutníků. A přece - jakmile přišel On, bylo to...
jiné. Neuvěřitelné. Slova nestačí, pro samou radost učedníci nemohou věřit. Není to jenom zvěst, nejsou to jenom slova. Je to On.
Učedníci prožili přechod "od slova" (o vzkříšení) k živému Kristu. I oni mohou vyznat sami za sebe:..."teď už věřím ne proto, co nám o něm řekli jiní; sám jsem ho slyšel a vím, že On opravdu žije" (srv. Jan 4,42).
V životě jsou chvíle, kdy žasneme nad existencí: že jsem, že jsou kolem mě lidé, předměty. Žasneme, že něco je, existuje. A velikonoční evangelia nás vedou k podobnému úžasu: že Ježíš je. Není to "slovo" (o vzkříšení), není to naše "víra" ...
Kéž můžeme zírat a "zůstat stát", že Ježíš vzkříšený není obsahem naší víry - je to Někdo živý! A při pohledu na eucharistii kéž spadnou šupiny z očí a prohlédneme: "On je! Je tady!"